Feroffluid je díky svým vlastnostem zajímavou tekutinou, která se začíná objevovat i v uměleckých kruzích. Naši firmu UNIMAGNET požádala o spolupráci studentka vysoké školy FUD UJEP Karolína Vorlíková, která do své úspěšné závěrečné práce pro letní semestr zakomponovala ferrofluid. Jakým způsobem s ním pracovala a co bylo východiskem její klauzurní práce, si můžete přečíst níže. K náhledu jsou také fotografie a video.
Karolína Vorlíková je studentkou 3.ročníku na Fakultě umění a designu, Univerzity J. E. Purkyně. Pracuje skrze různá média - přes digitální, tisky, k interiérům, 3D vizualizacím až k objektům. Jedná se o začínající designérku a umělkyni. Pro Letní semestr vystoupila z komfortu svého mateřského ateliéru Design interiéru pod vedením ak.arch. Jana Fišera a rozhodla se pro stáž pod hlavičkou pana doc. ak. mal. Ilji Bílka v ateliéru Sklo. Díky své semestrální práci, která se zabývala autopotrétem, vytvořila soubor videí fyziologických vjemů a skrze dynamiku, kterou video obsahovalo, se dostala až k práci s magnetismem.
Pro svoji závěrečnou práci Letního semestru si připravila objekt s ferrofluidem společně s videem pod názvem Paramagnetismus. Tato média vzájemně propojuje motiv magnetismu, kde je tendence přitažlivosti a odpuzování. Projekce je sestavena ze tří opakujících se videí. Zaznamenává pohyb struktury, která se mění ve své vlastní sounáležitosti. Zároveň jsou za sebou promítány vzestupně - od tendence nejvíce geometrické až po nejkonkrétnější vizuální obraz. Video na objekt navazuje v kontextu dynamiky, pohybu a přitažlivosti. Nicméně tam je určitý kontrast mezi jednotlivými médii - video zaznamenává detailní pohled na biologické materiály a stále se hýbe bez okolního vlivu.
Objekt, narozdíl od videí, zůstává neměnný do okamžiku, kdy se kolem něj divák nezačne pohybovat. Pozorovatel je tu přitom stavěn do pozice paramagnetického článku, který je přitahován vnějším polem “mrtvé (klidné) vody”. Moment, kdy se k zdánlivě neživému materiálu přiblíží a naruší určitou bezpečnou vzdálenost, je divák uvržen do pozice spínače a stává se tak společně s objektem paramagnetickými články. Vzniká tak impulz k biologickým proměnám jinak neživého organismu - látka začne reagovat na popud přiblížení se. V nejbližším možném zkoumaném okamžiku nadejde bod frustrace, neboť tekutina svou těkavostí a až alarmujícím pohybem nedojde svého původního tvaru a oči diváka nedokáží postřehnout přesné rysy tekutiny. Ztrácí se tak původní informace struktury.
Veškerá práce je řízená čidlem, elektromagnety, impulzem a přirozenými vlastnostmi ferrofluidu.
Umělec: Karolína Vorlíková - k.vorlikova(at)gmail.com
Fotografie: Adam Pavlíček - a2p(at)seznam.cz, Lukáš Brdlík - brdlikl(at)seznam.cz
Programátor: Matěj Šenkyřík - senkyrikmatej(at)mail.com